V roce 1999 jsem navštívil mistrovství světa Jetů v Rakousku, kde byl předveden model Vampira na dmychadlo poháněné elektromotorem. Zaujal mě, protože to krásně realisticky létalo a finančně to bylo mnohem přijatelnější než model na kerosinovou turbinu.

Začal jsem si nejdříve opatřovat informace o modelech na dmychadlo. Když jsem zjistil od Ivana Langra, že firma Aeronaut vyrábí Vampira na dmychadlo, bylo rozhodnuto. Aby to bylo opravdu super, nechal jsem si “poradit“ a koupil jsem dvouzávitový  motor Plettenberg a regulátor Kontronik. Při prvním zkušebním letu regulátor nejprve vynechával, poté shořel úplně a zahltil příjmač, což mělo za následek havárii modelu. Po konzultacích s jmenovanými firmami mi bylo sděleno, že tyto komponenty nemohou pracovat společně, protože motor je dvouzávitoý a regulátor nestačí zjistit polohu kotvy. Přestože mi uvedené firmy navrhly řešení, rozhodl jsem se hledat u našich výrobců, kde nebudou problémy s komunikací, platbami, servisem a podobně. Mimochodem, toto téma by bylo na další samostatný a zřejmě dlouhý až unavující článek.

V této době jsem se od Karla Matyáše, majitele fy.Mega, dozvěděl, že chystají projekt s fy. Moki na nové dmychadlo o průměru 90 mm kde motor bude zabudován do statoru dmychadla a vývody od motoru půjdou lopatkou statoru aby byla zachována „čistota“ kanálů. Tento projekt mne nadchl a přestože výroba a vývoj ze strany Moki trval více než rok, výsledkem je vynikající dmychadlo na špičkové úrovni. Má skvělý tah i agresivní zvuk tryskového letadla.

Samozřejmě jsem v mezičase pátral po vhodném modelu, až se mi do rukou dostala prezentační kazeta fy. Savex, kde létal Albatros na 16 - 18 článků, a to velice dobře. Spojil jsem se s majitelem firmy panem Sádlem, kterého jsem informoval o projektu Mega –Moki.  Tento projekt ho natolik zaujal, že vyrobil na průměr nového dmychadla nové kanály a snížil hmotnost celého modelu z 1300 g. na 1150 g. Nyní již zůstala pouze otázka jaký regulátor, neboť ty, co jsem měl k dispozici opět vynechávaly. Obrátil jsem se tedy na Juru Tinku  z firmy Jeti, který mi doporučil jejich výrobek Jeti-Hacker 10-36 článků na 70 A. Při zkoušce mimo model všechno fungovalo. Pak již šlo o zabudování komponentů do Albatrose tak, aby vše bezproblémově pracovalo.

A nyní pár rad ke stavbě pro ty, kteří budou tento model stavět. Pokud se jimi budou řídit, mohou se vyhnout problémům, které mne při stavbě potkaly a které jsem musel vyřešit, aby první let nebyl současně letem posledním.

U modelu L-39 bylo zvoleno 18 článků 2400 mAh, RC motor Mega 22-25-3 a regulátor Jeti-Hacker Master Max. Přijímač Futaba PCM je umístněn ve špici modelu a napájen je zvlášť baterií  600 mAh. Anténa musí být vedena mimo ostatní kabeláž. Výškovka se ovládá dvěma servy Graupner 261, která jsou přilepena na bok trupu pětiminutovým epoxidem. Výchylky výškovky byly nastaveny na +15 -10mm.

Servo se před lepením zabandážuje malířskou krycí páskou a potom přelepí obyčejnou hnědou lepicí páskou. Na té epoxy drží, kdežto s ostatních pásek se sloupne. Při možné demontáži serva pásky rozřízneme a malířská páska nám umožní servo vyjmout.

Křidélka jsou ovládána servy Hitec 81, která jsou podložena klínky, jež srovnají servo do roviny se spodním potahem. Serva jsou opět přilepena. Výchylky křidélek jsou diferencovány  +12  -8 mm. Optimální poloha těžiště je 80 mm od náběžné hrany křídla. Montáž sacího a výtokového potrubí je popsána na www.savex.cz. Nejdůležitější pro letový provoz je vést pohonné kabely mimo kabely serv a antény, přičemž kabely serv je nutné použít točené. Nejvhodnější je vést kabely serv na jedné straně trupu a pohonné kabely na druhé straně. Tak  jde anténa příjmače mimo tyto kabely. Velkou pozornost je nutné věnovat vystřelovacímu háčku. V oblasti kabiny  jsou dvě překližková žebra mezi kterými je vlepena podložka pro baterie. Háček z laminátu 4mm je nutné vlepit do překližky 3x30x50mm a tento obdélník s háčkem spojit stojinou z překližky 3mm s žebrem a podložkou baterií.

Konečně první let. Se svým přítelem Ivanem Langrem jsme ráno na letišti Medlánky. Albatros leží na trávníku před námi na konci řádně napnutého gumicuku. Trochu se obávám vystřelení ale odvážně sešlapávám uvolňující háček a Albatros vystřeluje. Asi po pěti metrech dávám knipl plynu dopředu a Albatros prudce stoupá vzhůru odpojuje se od gumicuku. V dostatečné výšce musím lehce potlačit výškovku trimem. Při zpátečním průletu již letí v horizontu. Dělám druhou zatáčku. V tomto průletu je již rychlost značná, možná kolem 200 km/h. Stahuji plyn na polovinu ale zpomalení  modelu je se zpožděním, tak nepatrně přidám plyn a zkouším výkrut. Během půldruhé vteřiny jich Albatros udělá pět - křidélka jsou moc ostrá. Nyní nechám dmychadlo opět rozběhnout  naplno a za krásného zvuku, který připomíná turbinu, lehce přitahuji a bez problémů dělám velký looping. Po třech minutách nasazuji na přistání - zatím žádné známky poklesu výkonu, ale jistota je jistota. Okruh před čtvrtou zatáčkou stahuji plyn na čtvrtinu, ve třetí úplně. Model klouže pod malým úhlem ke dráze. Je napoprvé trošku delší ale nechávám ho doklouzat a Albatros dosedá jako do peřin.

Nyní to všechno ze mne padá a mám dobrý pocit, že celé snažení nebylo zbytečné. Když tu mezi kamarády, kteří se najednou na letišti objevili (modelářské tamtamy fungují skvěle), přichází i spokojený pan Karel Matyáš, který první let viděl z parkoviště. Upravuji  výchylky křidélek a po vychlazení a nabití baterek dělám další starty, které jsou již v relativním klidu a hlavně bez jakéhokoliv problému.

V dalším týdnu jsem se již zúčastnil Jeti-mítingu, kde podle ohlasu diváků i modelářů udělal Albatros velmi dobrý dojem. Proto věřím, že se další nadšenci vydají na tuto cestu jako já, neboť jety na elektriku i na kerosin již  neodmyslitelně do modelářských disciplin patří. Při různých větších modelářských akcích se bez nich sotva pořadatelé obejdou, neboť když  přelétají tyto modely nízko nad drahou rychlostí která bere divákům dech je to opravdu něco jiného než na co je člověk zvyklý.

Na všechny případné otázky rád odpovím a těším se na každého nového tryskáče bez kerosinu.